Jak si dovolit žít 3 měsíce na Hawaii

aneb náš krásný domov v Lahaina

Jak se nejlépe poznává život na určitém místě? No přece, když tam žijete 😊 A protože Havajské ostrovy jsou z Vancouveru relativně kousek, jen asi 5,5 hod letadlem, tak jsme se rozhodli, že zde několik měsíců strávíme. Nakonec to dopadlo tak, že jsme tam byli maximální možnou délku pobytu, a to 3 měsíce. A jak toho docílit, aniž byste byli milionáři? V tomto článku naleznete několik praktických rad a zkušeností, jak na to a jak se to podařilo nám.

Jak si dovolit žít na Hawaii?

Nejdražší na Hawaii je ubytování, takže jsme se snažili vymyslet, jak bychom mohli bydlet zadarmo. Možností je hned několik. Můžete si koupit auto, ve kterém budete spát, na kratší dobu se to určitě dá zvládnout, sprchy jsou u pláží, na ostrovech je teplo, takže toho moc nepotřebujete, ale přeci jen pokud hledáte i nějaké to zázemí, tak je i další varianta. Na Zélandu se tomu říká wwoofing, v USA volunteering, ale princip je stejný – pracujete určitý počet hodin týdně výměnou za ubytování a další výhody jako může být strava, půjčování vybavení daného místa, možnost přivýdělku atd. Existují různé stránky, na kterých tyto nabídky můžete najít, ale registrace stojí peníze, jedna z nich je například workaway nebo právě wwoofing. Když budete trpěliví, tak na internetu určitě najdete další nabídky a další stránky. Důležité je dobře si rozmyslet, zda chcete jít pomáhat na farmu nebo do hostelu, další možností jsou třeba rodiny, které také ubytovávají dobrovolníky za jejich pomoc a máte od nich různé výhody, to záleží čistě na vás, co si vyberete. My jsme to udělali tak, že jsem obepsala všechny hostely na ostrově, které se mi líbili s nabídkou wwoofingu a čekala na jejich odpovědi, to samé jsem udělala s farmami, které jsem našla. Tímto jsem se vyhnula jakékoliv registraci. Doporučuji to udělat minimálně měsíc dopředu, než byste tam přiletěli, protože jejich reakční doba je někdy velmi dlouhá.  Vybrat na wwoofing si nejčastěji můžete z farem nebo hostelů, záleží na vašich preferencích. 

Výběr ostrova

Jedním z faktorů, který může množství trochu zredukovat, je výběr ostrova. Zde je malá charakteristika jednotlivých největších ostrovů:

• Oahu – hlavní ostrov, nejvíce obydlený; spousta příležitostí k wwoofingu a různému kulturnímu a společenskému vyžití; krásné pláže a surfovacích míst; možnost zajímavých trecků; na některých místech je příroda hodně ovlivněna člověkem
• Big Island – největší a nejmladší z ostrovů; najdete zde nejvyšší sopku světa (měřeno ode dna oceánu), krásné pláže, vodopády, džungli a spousta farem
• Maui – menší ostrov s nádhernou přírodou, nádhernými plážemi a velrybami (když je jejich sezóna); výběr z několika hostelů a různých farem; 
• Kauai – nejstarší ostrov, nejméně obydlený a nejzelenější; farem i hostelů je zde nejméně, ale určitě se sehnat wwoofing dá; 

Každý ostrov má deštivou a suchou stranu, proto doporučuji si to zjistit a řídit se i tímto. Většinou tam, kde prší, tak v noci a je vlhčeji a chladněji, ale samozřejmě každý má rád něco jiného.

Takže záleží jen na vás a nikde není napsáno, že musíte zůstat celou dobu na jednom místě. Pokud jedete třeba na ty 3 měsíce, můžete 6 týdnů poznávat jeden ostrov a zbytek času další nebo jen cestovat. 😊 

Finanční stránka

A jak to vše vyšlo finančně? Co se týká jídla, tak jsme jezdili nakupovat do Costca, kde je to celkem levné a často ve velkém balení, ale to nám u zeleniny a ovoce nevadilo. V průměru jsme utratili $150 za 10 dní. Pivo a alkohol se pohybuje kolem $12 za 6pack nebo láhev vína. Fastfoody, do kterých chodíme minimálně, jsou od 7 dolarů výše. 

Jeden z výletů, který jsme podnikli, byla vyjížďka malým člunem na pozorování velryb. Cena vyšla $40/os. Možností na výlety je spousta, ale všechny jsou docela finančně náročné. Najdete zde spoustu nabídek na šnorchlování nebo scuba diving (potápění s bombou) od cca 100 USD. Můžete si udělat výlet na malé ostrovy kolem Maui jménem Molokai a Lanai, ale přívoz vás bude stát $60. Dalším velkým lákadlem jsou výlety helikoptérou na místa, kde se autem ani pěšky nedostanete. Většinou vám ukážou nádherné a vysoké vodopády, divoké pobřeží z Jurského parku a celkově divokou a neporušenou přírodu. Počítejte s cenou okolo $250/os a také velmi rušný letový provoz, často jedna helikoptéra střídá druhou. Dále můžete vyrazit na různé kajakové nebo kanoe výlety po řece nebo na moře s cenou od $40. Určitě doporučuji vyzkoušet surfing, který je havajským národním sportem. Pronájem surfu stojí od $20, a pokud chcete s instruktorem, tak počítejte od $60 výš.

Pronájem auta vyjde od 50 dolarů za den s pojištěním, samozřejmě záleží na typu auta. My jsme si půjčovali auto z hostelu za 55 dolarů na den, ale vždy jsme auto naplnili, takže to vyšlo kolem $18/os/den i s benzínem. Benzín stojí kolem $1,35 – 1,85/galon, tj. necelé 4l.

Přesun mezi hlavními ostrovy je možný bohužel pouze letecky. Můžete si vybrat mezi aerolinkami Hawaiian airlines nebo Mokulele airlines, které jsou menší a je to skoro jako když letíte vyhlídkovým letadlem. Cena mezi ostrovy se pohybuje od $30 - $300, samozřejmě záleží na čase a dnu v týdnu. 

Naše osobní zkušenost

A jaká je naše zkušenost? My jsme si s přítelem vybrali ostrov Maui. Žádná farma ani hostel nebyl hned od začátku domluvený, protože nebyl moc čas a e-mailová komunikace je celkem pomalá, takže jsme měli jen něco rozjednaného a domluvili se, že se stavíme osobně. Vyráželi jsme v půlce března a doufali, že vše půjde na imigračním ok a dostaneme víza na 3 měsíce. Náš odjezd z Kanady byl trochu hektický, vše zorganizovat, rozloučit se, rozdat věci a podobné úkoly. Odlítali jsme ráno o půl 9, tak jsme si nechali na letišti ve Vancouveru rezervu 2 hodin na průchod všech kontrol. A kolotoč prohlídek mohl začít, napřed si nás vytáhli na namátkový test na drogy, pak nás zdrželi na rentgenu zavazadel a nakonec imigrační úřadník začal pokládat své obvyklé otázky: na jak dlouho a kam letíte? Máte zpáteční letenku? Co všechno navštívíte? Mate dostatek peněz? Co tam budete dělat? A co budete dělat až se vrátíte zpět? Proč jedete na tak dlouho? Po asi deseti minutách otázek nás odvedl stranou do výslechové místnosti, kde je zakázáno používat mobil, bavit se a jen čekáte, než vás zavolají k dalšímu výslechu. Martin šel první, po pár minutách zavolali i mě, protože umím lépe anglicky. Víceméně se ptal na všechny otázky znova a asi kontroloval naše odpovědi, plus měl nějaké navíc. V tu dobu už jsem začínala být trochu nervózní, protože za 20 min nám mělo letět letadlo a když se pořád vyptával dál, tak jsem jen zmínila, že možná ani neodletíme, protože za 7 minut nám to letí, tak milý pak úředník vyskočil jak čertík z krabičky a jestli si uvědomuju, kdo on je a jakou má moc, že ho žádné letadlo nezajímá a že on je ten, kdo tu rozhoduje. Panu celníkovi jsem se omluvila, on se přestal vyptávat a začal něco psát v 8:31 nám dal pasy s razítkem, že můžeme jít. Z místnosti jsme vyběhli jako střely, už jsme v rozhlase slyšeli naše jména, jak máme poslední výzvu a běželi jsme ke gate. Samozřejmě to bylo celkem daleko, ale naštěstí jsme to stihli a hodně si oddechli. Takže poučení: choďte na letiště opravdu včas, protože Amerika je teď přísná, obzvlášť, když chcete zůstat několik měsíců. 

Po příletu na Maui jsme si vyzvedli batohy a chtěli vybrat peníze nebo je vyměnit, bohužel zde žádná taková možnost není! Chyběl nám dolar na autobus, tak jsme se ptali na informacích, jak to máme udělat a paní byla tak moc hodná, že nám ten dolar věnovala 😊 Mahalo (děkuji). To bylo první seznámení s havajskou přívětivostí a laskavostí. Na začátek jsme mělo rezervovaný stan se dvěmi postelemi, ale když jsme dorazili na danou adresu, tak tam nic nebylo…zlý sen! Po únavné cestě se člověk těší až si dá sprchu a odpočine si, ale kde nic tu nic. Zůstali jsme se dvěma krosnami v malé vesnici bez možnosti internetu, protože roaming v USA je drahý. Vrátili jsme se tedy do centra, kde jsme našli jedinou kavárnu i wifi a hledali kontakt na to ubytování. Zavolala jsem na uvedené číslo a týpek řekl, že pro nás přijede, tak jsme si oddechli, že vše bude ok. Když dorazil, tak na korbě trucku měl kempovací vybavení a začal nám ho vyndávat. Tak jsme na sebe hleděli, co to jako má znamenat a on, že jen poskytuje vybavení, ale rezervovaný kemp a auto, už musíme mít sami a prý, že nám posílal e-mail. Nic takového neposlal, v popisu to též nebylo napsané, tak jsme se s ním snažili domluvit, co teď, protože evidentně kempovací vybavení nepotřebujeme! Po chvíli dohadování jsme se domluvili, že nám vrátí peníze a necháme to být. To je OK, ale co teď? Jsme uprostřed malého městečka, většina ubytování plná, zbývají jen ta drahá, a na to úplně nemáme…vrátili jsme se zpět do kavárny a začali hledat možnosti, nakonec jsme objevili dvě postele v jednom hostelu v centru hlavního města, tak jsme je bookli, už jsme neměli ani sílu jet autobusy, tak jsme si zavolali Uber a těšili se na sprchu a postel. 

Po první celkem dramatickém dni, ale všechno dobře dopadlo. Život tě občas podrobí zkouškám, záleží, jestli vytrváš, a pak tě odmění. Naše odměna spočívala v hostelu, kde jsme nakonec strávili skoro celé 3 měsíce. Druhý den jsme se tam jeli podívat a domluvit se, jestli tam pro nás bude místo a už jsme tam zůstali 😊 K dispozici jsme měli krásné zázemí hostelu, snídaně, ubytování v domečku ve městě, kola, šnorchlovací vybavení, surfy, tenisové rakety a kurt k nim naproti přes ulici, každý pátek grilování a turnaj ve fotbálku. A ze všeho nejvíc jsme poznali úžasné lidi z celého světa 😊 nejen ty, kteří s námi wwoofovali, ale i hosty, kteří mnohdy zůstávali až několik týdnů. Podmínkou byla práce 4 dny v týdnu 5 hodin denně, ale člověk pracoval v tílku, byla sranda, takže jako by to skoro ani žádná práce nebyla. Po práci jsme si chodili zaplavat nebo šnorchlovat a večer si užívali nádherné západy slunce, které zde byly opravdu překrásné a každý den jiné. 

A kde toto naše místo bylo? V krásném, starém městečku Lahaina na západní straně ostrova; hostel se jmenuje Tiki Beach Hostel a kdyby to někoho zaujalo, tak vám můžu poslat kontakt na manažera, se kterým se můžete domluvit a zažít podobné dobrodružství jako my. 

Zde je pár fotografií, jak jsme trávili náš čas.