Alaska Highway - Aljašská část

Tímto článkem bych ráda navázala na Alaska Highway, který popisuje část dálnice nacházející se na Kanadském území. Avšak tato silnice byla vybudována jako pozemní spojnice Aljašky se zbytkem USA za 2. světové války, aby bylo možné zásobování tohoto území. Oficiálně končí v Delta Junction, ale cesta pokračuje dál do města Fairbanks.

Tetlin Junction – Delta Junction

Naše výprava pokračovala z Dawson City (Kanada) po silnici Top of the World Highway přes hraniční přechod s USA do městečka Chicken, kde jsme se po pár kilometrech v Tetlin Junction opět napojili na Alaska Highway. Projíždíte téměř nedotčenou krajinou, přes široká koryta řek a celou atmosféru dokreslují červenožlutě zbarvené podzimní stromy. Silnice vede většinu času rovně a již zde není moc zajímavých míst k zastavení. Jen v dálce se zvedají zasněžení horští velikáni, kteří tvoří mohutné panoráma.

V Delta Junction je symbolický konec Alaska Highway mile 1422, ale v dnešní době cesta pokračuje dál do hloubi aljašského území. Je neuvěřitelné, jak se tu vše změnilo za pouhých 100 let od dob zlaté horečky, kdy mnoho lidí se sem ani nedostalo, protože cesta byla tak namáhavá, že to nezvládli. A my si tu dnes jedeme vlastním autem, nemáme nouzi o jídlo, máme teplé oblečení a všechen komfort.

Fairbanks

Největší vnitrozemské město Aljašky s 32 000 obyvateli a dalšími tisíci v okolí. Už od svého založení v roce 1901 je považováno za obchodní centrum celé oblasti. Leží na řece Tana, tudíž sem mohli plout lodě s nákladem a zásobami, které byly tak nezbytné pro stovky zlatokopů, kteří hledali své štěstí v okolních řekách a kopcích. Nyní do města vede nejen silnice, ale i železnice, je zde mezinárodní letiště a nespočet malých přistávacích ploch.

Fairbanks je nejstudenějším městem ve vnitrozemí, kde průměrné denní teploty v zimě nestoupají přes -20 stupňů, proto je to ideálním místem pro tvorbu ledových soch, které zde umělci vyřezávají. Určitě stojí za návštěvu Pioneer Park, kde najdete několik muzeí a venkovních výstav podél řeky Chena, tak je to příjemná procházka.

My jsme zde také navštívili výbornou restauraci Dinners (244 Illinois St, Fairbanks, AK 99701) na pozdní snídaní brunch.

Severní polární záře neboli Aurora Borealis

Tento nádherný přírodní úkaz je viditelný povětšinou okolo polárních kruhů země, v menších zeměpisných šířkách se vyskytuje málo. Ze slunce se uvolňuje sluneční vítr, který letí vesmírem a když se setká s magnetickým polem Země, tak se ho většina odrazí zpět. Ale určitá část slunečního větru je zachycena a po spirálách se stáčí směrem k pólům, kde interaguje s atmosférou a vzniká zde polární záře, což není nic jiného než elektromagnetické záření ve viditelném spektru zelené a červené barvy. Toto je základní princip vzniku Aurory Borealis, která dostala toto pojmenování poprvé roku 1621 od francouzského filozofa P. Gassendiho. Aurora je římská bohyně úsvitu a Boreas je řečný název severního větru. Na jižní polokouli se polární záře jmenuje Aurora australis.

Oblast Aljašky a obdobná zeměpisná šířka je ideálním místem pro pozorování tohoto úchvatného jevu, který má až magický nádech. Dříve vzbuzovala polární zář strach a například u Inuitů si vykládali tento úkaz, že mrtví chtějí navázat kontakt s živými příbuznými, proto je uklidňovali zpěvem a tancem.

Nejlepším obdobím pro pozorování polární záře je říjen až březen, to se vyskytuje nejčastěji. Ale my ji viděli v září, takže záleží jen na štěstí, sluneční aktivitě a také počasí. 😊 Pokud chcete záři spatřit je dobré sledovat předpověď výskytu a intenzitu geomagnetické intenzity vyjádřenou KP indexem. Ten se pohybuje 0 – 9, kdy vyšší číslo značí vyšší aktivitu. Záře bývá vidět při indexu 3, ale čím dál od pólů, tím vyšší index potřebujete. V ČR je potřeba až index 7. Předpověď lze zjistit na internetových stránkách Aurora service, které poskytují 3 denní předpověď nebo také můžete stáhnout některou z mnoha mobilních aplikací, například My Aurora Forecast. Nejčastěji se záře ukazuje od půlnoci do tří hodin ráno.

Asi čekáte na moje fotky této fascinující světelné podívané, kdy zelené barvy tancují po obloze. Ano polární záře není statický jev, ale světýlka plují po nebi a různě se mění, slábnou a zesilují. Je to opravdu dechberoucí.

Mně se bohužel tento jev nepodařilo vyfotit, i když jsem měla vše nastudované, co a jak, tak foťák nebyl tak kvalitní, chyběl mi stativ a byla vždycky strašná zima…☹

Proto mi nezbývá nic jiného než se do polárních oblastní vydat znovu – tentokrát v Evropě – a býti lépe připravena.

Nicméně, zde jsou základní rady, jak si nastavit foťák, aby se vám to podařilo:

  • Stabilní a pevný stativ
  • Zrcadlovka s širokoúhlým objektivem s co nejlepší světelností
  • Ostření manuální – na objekt (člověk s baterkou, jasný objekt) nebo na nekonečno
  • ISO 800 – 3200 dle světelných podmínek, ideálně do 1600
  • Clona f/5,6

  • Čas podle intenzity záře ¼ až 15 vteřin, delší čas už může rozmazávat hvězdy

Chena Hot Springs

Populární údolí zakončené resortem a kempem Chena Hot Springs se nachází asi 90 km od Fairbanks a přímo vybízí s návštěvě. Najdete tu spoustu atrakcí po celý rok a rozhodně se nudit nebudete.

V létě je místo ideální k různým hikům v Chena River State Recreation Area, kde jsou malé chatky k rezervaci, na řece Chena můžete rybařit, projet se na kánoi nebo raftu. Dalšími atrakcemi jsou projížďky na koních nebo na horských kolech, je zde i malé letiště pro vyhlídkové lety nebo můžete zkusit rýžovat zlato jako za starých časů zlaté horečky. My jsme si na odpoledne půjčili fatbikes – kola s širokými pneu, jelikož jsme na nich nikdy nejeli, tak to byla zajímavá a dostupná zkušenost.

A samozřejmě povinností je navštívit horké prameny Chena Hot Springs, které jsou jedny z nejpopulárnějších na Aljašce a svoje jméno mají i v celosvětovém měřítku. Celé okolí je geotermálně aktivní a hlavní pramen se musí mísit se studenou vodou. Vnitřní bazény mají okolo 41° a venkovní okolo 35° Celsia, takže i v zimě se nádherně zahřejete. Cena je poměrně vysoká 15 dolarů/dospělý, ale prostředí je nádherné, venkovní bazén veliký a rozmanitý, a navíc jsme to brali i jako pořádnou koupel. 😊

Resort také nabízí bezplatné geotermální tour, kde vám ukáží, jak využívají obnovitelný zdroj energie a vysvětlí vám, jak celý proces funguje. Plus vás zavedou do svých skleníků, kde pěstují zeleninu, kterou využívají v restauraci.

V zimě se zde zaměřují na projížďky se psím spřežením dog sledging, které historicky k oblasti Aljašky a Yukonu neodmyslitelně patří. Oblast je domovem pro více než 50 psů, kteří ovšem nezahálí ani v létě, protože máte možnost, i když omezeně, se projet na speciálně upravených saních i bez sněhu.

Lidé sem také jezdí na pozorování polární záře, která je hlavně v zimních měsících dobře viditelná díky minimálnímu světelnému smogu. Můžete si tu rezervovat tour, kde vás speciální vozítka vyvezou na kopec, kde je jurta s teplým čajem, malé občerstvení a vy můžete čekat, zde světýlka aurory začnou tancovat po obloze. My jsme v údolí zůstali přes noc a na jeden takový kopec jsme si vyšli, ale tábořili jsme na divoko ve stanu. Předpověď vypadala dobře, mraků bylo málo a stupeň KP ukazoval 3-4. Budili jsme se pravidelně každou hodinu, ale bohužel se nám neukázalo ani světýlko a další noc jsme zde už trávit nemohli neb jsme museli pokračovat dál v cestě.

Nachází se tu také Aurora Ice Muzeum, největší ledové muzeum na světě. Původně to byl hotel, ale díky klimatickým podmínkám rozmrzal, tak zde bylo vytvořeno muzeum a bar. Kromě speciálního izolačního pláště je zde vše tvořeno z ledu. Teplota je stálá -7°C a najdete tu ledové sochy rytířů na koních, polárního medvěda nebo tygra, koulovací pevnost pro děti, bar se sklenicemi z ledu a ledový je tu dokonce i záchod. Osvětlení zajišťují křišťálové lustry samozřejmě také z ledu, ve kterých se světlo rozptýlí a vytváří tak iluzi polární záře. My jsme sem bohužel nezavítali, jelikož se nám zdálo vstupné poměrně drahé na to, abychom si dali drink a zas jeli.