Alaska Highway

Historie této unikátní silnice je velmi pohnutá a její vytvoření stálo mnoho lidského úsilí. Jedná se o první pozemní propojení Aljašky se zbytkem Spojených států přes kanadské území. Plánů na toto propojení bylo mnoho, ale k realizaci bylo USA víceméně donuceno po zničení Pearl Harbouru Japonci, kteří chtěli ovládnout Pacifik a začali pomalu útočit i na Aljašské ostrovy. Američani potřebovali dopravit zásoby a vojáky pozemní cestou, a tak vznikl smělý plán na vytvoření této silnice.

Alaska Highway oficiálně začíná v Dawson Creeku a přes Whitehorse (hlavní město provincie Yukon) vede do Delta Junction. Měří úctyhodných 2451 km (1523 mil) a byla vystavena za pouhých 8 měsíců. Po válce Kanada zaplatila USA za výstavbu 123 mil. dolarů. Silnice se stavěla za někdy až téměř nelidských podmínek…stavitelé bojovali na jaře s nízkými teplotami, přes léto s nekonečnými nálety komárů a na podzim s opět s obrovskými mrazy, které roku 1942 byly na toto období obzvlášť nízké. Dělníci prý nemohli v noci stroje ani vypnout, protože by jim zamrzla nafta. Oficiálně prý nebyly žádné oběti, ale osobně si nedovedu představit tu dřinu zde. Silnice se prý stavěla bez velkého plánování: vpředu skupina inženýrů, kteří vytyčovali cestu, za nimi velké buldozery, které kácely pruh lesa, dál následovala parta menších strojů, které vše čistily od kmenů a kamenů a následně se vše potřebovalo zhutnit a upravit. Dál zde bylo několikrát překonávat vodní toky, stavbaři museli vyřešit i problém s roztátým permafrostem, takže když se vezme v potaz, jak dlouhou silnici za tak krátkou dobu postavili, zdá se to na dnešní poměry jako zázrak… 😊

Dawson Creek

Městečko ležící na „nulté míli“ proslulé Alaska Highway. Víceméně okolo tohoto milníku se zde všechno točí. Najdete tu malé informační centrum s muzeem a kousek dál i muzeum věnované právě výstavbě této proslulé silnice. Vstupné bylo $5 a určitě to stálo za to ho navštívit. Dovíte se zde mnoho zajímavých informací a člověk si pak dovede lépe představit, jak to zde vypadalo ještě před intervencí člověka.

Ještě jednu zastávku bych zde doporučila, a to stylovou restauraci Stuie´s Diner v krásném americkém retro stylu, kde dostanete na snídani vajíčka, klasické velké a tlusté pancakes, paní chodí s konvicí kávy jako v amerických filmech, na oběd pořádnýho hambáče, po zdech visí plakáty Marylin a samozřejmě nechybí ani jukebox.

Po cestě na sever asi 30 km od Dawson Creek najdete historický dřevěný most The Historic Kiskatinaw Bridge z roku 1942, který byl ve své době unikátní svou zatáčkou v délce 122 m. Jednalo se o první most do zatáčky v Kanadě a nahradil provizorní, který zde byl postaven Americkou armádou.

Fort Nelson

Cesta sama o sobě plyne rychle a poměrně monotónně…My jsme si dělali dlouhé snídaně nikam extra nechvátali, snažila jsem se naplánovat vždy alespoň jednu zastávku s procházkou, abychom neseděli pořád jen v autě. Po cestě nic extra zajímavého, co byste museli vidět není. My jsme se tedy řídili hesle: „I cesta je cíl“ a užívali si širou nekonečnost lesů a přírody okolo.

Fort Nelson pro nás bylo zajímavé nejvíce tím, že jsme si zde vzali motel na noc – jedna z našich 4 nocí mimo auto za 3 měsíce. Bylo totiž velmi deštivo a nemělo cenu nikam jezdit, tak jsme se spontánně rozhodli trochu si dopřát a užít si teplou sprchu 😊

Liard River Hot Springs

Cesta nás zavedla přes Mucho Lake s malou zastávkou a procházkou u Mineral Licks Trail, což je krátká procházka cca 1,5 km na protažení z auta a poměrně zajímavé místo. Jedná se o obnažené pískovcové skály nad řekou Trout River, které obsahují základní minerály důležité pro divokou zvěř jako je karibu, los atd. Což z tohoto místa dělá skvělý pozorovací bod, hlavně ráno a večer.

Dál jsme pak pokračovali k Liard River Hot Springs, které (jak už název napovídá), jsou známé a oblíbené hlavně kvůli horkým pramenům. Ty najdete ve stejnojmenném provinčním parku a vede k nim opět krátká procházka po dřevěném chodníčku. Místo je velmi oblíbené i v zimě, kdy je vše zapadáno sněhem. My jsme původně plánovali asi 2hodinovou zastávku, nakonec jsme tam strávili hodiny 4 a bylo to skvělé, jen doporučuji si vzít dostatek vody a jídla, jelikož jsou zde jen převlékárny a k autu to je daleko. To jsme nechali na parkovišti společně s poplatkem $5/osobu, který se v sezoně platí.

Na přenocování jsem vybrala nádherné místo s výhledem nad řekou Liard. Jediné, co nás ráno trochu otravovalo byly mušky, které s oblibou létají kolem hlavy a do očí, nosu i pusy. Ale obličejové síťky nás zachránily 😊

Další den jsme se vydali k vodopádům Smith River Falls, které leží kousek od hlavní cesty, za to mají trochu dobrodružnější přístup 😊 Sestupuje se k nim po provaze z prudkého kopce, pak už pěšina vede kolem řeky a po chvíli se před vámi objeví široké stupňovité vodopády. My bohužel chytli vydatnou přeháňku, alespoň zde nikdo nebyl.

Dalším ikonickým milníkem pro nás bylo setkání s divokými bizony. Ty jsme prvně zahlédli pást se na schované loučce kousek od cesty, bylo to majestátní. Jsou to nádherná, klidná zvířata…Dál jsme je potkali i podél cesty a mohli je obdivovat ještě několikrát například za Coal River.

Watson Lake

Pomalu jsme projížděli Alaska Highway a i když nepřekypuje zajímavostmi na každém kilometru, je to opravdu zajímavá cesta a člověk je pohlcen tím rozměrem nekonečného lesa, svojí malosti ve srovnání s přírodou a obdivem k mužům, kteří tuto silnici postavili, protože zde v určitých částech není opravdu nic, a to máme všechno potřebné s sebou.

Asi každý, kdo tudy projíždí udělá zastávku v městečku Watson Lake, které je známé svým Sign Post Forest neboli Les značek. Tato populární tradice vznikla velmi nevinně, když jeden voják, kterému se stýskalo po domově zde roku 1942 umístil ceduli se svým rodným městem a dopsal k ní vzdálenost, která ho od něj dělila Danville, Illinois 2835 miles. Později se přidalo několik dalších lidí, a další značky se nabalovaly. Nyní je v lese odhadem přes 80 000 značek, cedulí, SPZ a všech možných nápisů. I my samozřejmě hledali ty domácí, české, a nebylo to nic těžkého, protože my jsme všude 😊

Další možnou zastávkou je Northern Lights Centre, které v určené časy promítá projekce o polární záři. Na tu jsme se moc těšili a doufali, že ji na vlastní oči uvidíme.

Teslin

Další městečko na cestě na sever a dál, kde je možné doplnit zásoby a najíst se v restauraci. Také už definitivně překročíte hranice provincie Yukon a čeká vás zde jen minimum hlavních cest a odboček. Mě město zaujalo díky svému mostu přes zátoku jezera Teslin Lake a je nejdelším mostem na Alaska Highway s délkou 584 m. Nyní ovšem probíhá jeho odstraňování a bude nahrazen do roku 2025 mostem novým.

V Teslinu jsme měli ještě jedno speciální setkání, a to s našimi kamarády, kteří také cestovali směr Aljaška, jen to měli trochu zrychlené, ale několikrát se naše cesty protnuli. Tábořili jsme společně a udělali jsme si příjemný český večer na břehu jezera.

Carcross

Cestou do Whitehorse jsme si udělali malou odbočku do městečka Carcross, kterému se dříve říkalo Caribou Crossing „Křižovatka Caribou“ jelenů, kteří zde v hojném počtu migrovali, než je s příchodem hledačů zlata vybili. Nyní se populace díky ochraně naštěstí opět rozrůstá.

Městečko je známé také díky své železniční zastávce hojně využívané v minulosti, v současné době slouží hlavně turistům. Najdete zde spousta zrekonstruovaných dřevěných historických domků, náměstíčko s totemem a laděné do indiánských motivů. Nachází se tu také nádherné muzeum o Prvních národech First Nations, kteří území osídlili již před 4500 let. Podobných muzeí se po celé Severní Americe staví velké množství, asi běloši chtějí alespoň trochu odčinit zvěrstva, jaká páchali na indiánech. Bohužel člověk minulost nezmění a teď se marně zachraňují střípky ze života původních obyvatel této divoké země.

Další populární zastávkou je nedaleká malá poušť Carcross Desert, které se s rozlohou 2,6 km2 říká nejmenší poušť na světě, ale není to tak docela pravda. Jedná se usazený písek na dně ledovcových jezer, který zde zůstal, když jezera vyschla. V létě si zde můžete zkusit sandboarding a v zimě třeba běžky.

Noc jsme strávili na malé pasece u Emerald Lake, které vás nadchne svými tyrkysovými barvami, jenž ještě umocní zářící sluníčko. Jeho barva vzniká právě odrazem slunečních paprsků od na dně uloženého vápníkového jílu. Když si vyjdete trochu na okolní kopec, tak je na jezero opravdu nádherná vyhlídka nebo tyrkysové barvy uvidíte i ze silnice, která pomalu stoupá nad jezero. V Kanadě není problém v těchto odlehlých oblastech zastavit u krajnice a v klidu si vše prohlídnout a vyfotit.